בְּקִיקָא m. (בקק; cmp. בקע, בקיעא) a broken piece, potsherd. Pl. בְּקִיקִין. Targ. Y. Ex. XII, 12; Num. XXXIII, 4.
בְּקִיקָא
Gloss
בְּקִיקָא m. ( בקק ; cmp. בקע , בקיעא ) a broken piece, potsherd. Pl. בְּקִיקִין . Targ. Y. Ex. XII, 12 ; Num. XXXIII, 4 .
References
- Jastrow, בְּקִיעָא 1
- Jastrow, בְּקִיעִין 1
- Targum Jonathan on Exodus 12:12
- Numbers 33:4