חִיבּוּבָא, חִיבּוּב, חִבּ׳ m. (חבב) love; loved object. Targ. Mic. VI, 7; a. e.—Sabb. 130ᵃ, v. חֲבַב.
חִיבּוּבָא
Gloss
חִיבּוּבָא , חִיבּוּב , חִבּ׳ m. ( חבב ) love; loved object . Targ. Mic. VI, 7 ; a. e.— Sabb. 130ᵃ , v. חֲבַב .
References
- Jastrow, חָבַב I 1
- Targum Jonathan on Micah 6:7
- Shabbat 130a
- Jastrow, חֲבַב 1