ἀπο-στάτης [τᾰ],ου,ὁ,
A. deserter, rebel,
ἀ. τοῦ βασιλέως
Plb. 5.57.4
, cf. Wilcken Chr. 10
(ii B.C.), Plu. Cim. 10 ;seceder, SIG 705.41 , 50 (Delph.,ii B.C.).
II. runaway slave,
Plu. Rom. 0 ;ἀ. κύων runawaydog, Id. 2.821d .
III. Lat.apostata, apostate,
Cod.Theod. 16.7.7 .