εὐπαραίτητος,ον,
A. placable, Plu. Phoc. 29 , Dio 47 ; ἐπί τινι γενέσθαι
D.C. 42.18
(ἀπ- codd.).
2. easily disposed of, τρόπος
S.E. P. 2.204
.
3. furnishing a good ground of excuse, D.L. 3.78 (s.v.l.).
placable
εὐπαραίτητος,ον,
A. placable, Plu. Phoc. 29 , Dio 47 ; ἐπί τινι γενέσθαι
D.C. 42.18
(ἀπ- codd.).
2. easily disposed of, τρόπος
S.E. P. 2.204
.
3. furnishing a good ground of excuse, D.L. 3.78 (s.v.l.).