παιητέον, (παίω)
A. one must strike, Hsch. (παικτέονcod.).
II. Adj. παιητέος,α,ον ,to be struck, knocked at,ἡ θύρα π. Men. Epit. 535 .
one must strike
παιητέον, (παίω)
A. one must strike, Hsch. (παικτέονcod.).
II. Adj. παιητέος,α,ον ,to be struck, knocked at,ἡ θύρα π. Men. Epit. 535 .