πλουτο-δότης,ου,ὁ,
A. giver of riches,
Hes. Op. 126 ; θεός
Ph. 1.232
; ἥρωνι π.
Arch.Anz. 45.147
(Chios); epith. of Dionysus, Poet. ap.Sch. Ar. Ra. 482 ; of Zeus, Orph. H. 73.4 ; of Zeus-Helios-Sarapis, Not.Scav. 1912.323 ; of Pluto, Luc. Tim. 21 :—in formπλουτο-δώτης,ου,ὁ, epith. of Men, BCH 23.389 .